Úprava hospodářského výsledku na základ daně

Datum vydání: 2012-06-23 11:57:56; aktualizováno: 2013-10-12 23:57:24

Dań z příjmů PO s rozpisem nákladů a výnosů

Podkladem pro výpočet daňového základu je hospodářský výsledek, který se následně upravuje mimo účetnictví na daňový základ. Účetní hledisko (účetní hospodářský výsledek) je pro firmu totiž důležitější než přímo daňový základ (tj. základ, ze kterého se bude počítat daň z příjmů). Pro podnik je důležité, aby byly proúčtovány veškeré náklady a výnosy tak, jak je vnímá účetní jednotka a nikoli tak, jak je vnímá a uznává či neuznává „finanční úřad“. Účetní hledisko je zde nadřazeno daňovému, i když do určité míry jsou daňové požadavky zapracovány také přímo do účetnictví.

Úprava účetního hospodářského výsledku na daňový základ často činí studentům problémy. Proto zde popíši alespoň základní princip a logiku.

Základ daně

Vychází se z HV, který obsahuje veškeré výnosy a náklady. V HV máme sakumprdum všechny N (náklady) a V (výnosy) bez ohledu na to, zda mají či nemají podléhat zdanění (tj. zda jsou, či nejsou daňově uznatelné).

Příklad

Např. kdyby zůstatky účtů byly:

  • 501 5 000 Kč,
  • 513 1 000 Kč (daňově neuznatelné),
  • 602 8 000 Kč,
  • 665 2 000 Kč (dividendy, které již podlehly srážkové dani),

tak by HV = 602 + 665 − 501 − 513 = 8 000 + 2 000 − 5 000 − 1 000 = 10 000 (výnosy) − 6 000 (náklady) = 4 000 Kč zisk.

Jenže finanční úřad nám neuzná 513 (pohoštění) a zase na oplátku 665 nebudeme danit znova, protože na 665 už jsou čisté dividendy po zdanění (podlehly srážkové dani u zdroje – tu odvedla akciovka, která nám dividendu vyplatila). Takže nějak potřebujeme „vyhodit“ tyto problematické účty (513 a 665). Kdybychom je vyhodili rovnou, tak by daňový základ šel spočítat jako:

602 − 501 = 8 000 − 5 000 = 3 000 Kč základ daně.

Jenže takto se to přímo nedělá a ani to takto z určitých důvodů dělat nejde (např. kvůli problematickému limitu na dary). Takže mi zprvu na finanční úřad „prdíme“ a daňový základ přímo nepočítáme z účtů, které by rovnou pro daňový základ byly vhodné. Pro nás, jako pro podnik, je důležitý náš HV jako celek, tak jak ho vnímáme my a nikoli finančák. Takže náš HV je 4 000 Kč a úpravu na daňový základ (tj. představu finančního úřadu) uděláme úplně bokem mimo účetnictví.

Dań z příjmů PO s rozpisem nákladů a výnosů

Hlavní korekce

Hlavní korekce a logika je tato:
Vyjdeme z HV a

  1. Přičteme daňově neuznatelné náklady
  2. Odečteme výnosy, které již podlehly zdanění

Následují pak ještě další úpravy, ale ty zde příliš rozebírat nebudu. Ty už jsou pak celkem logické a nedělají takový problém.

Proč se náklady daňově neuznatelné přičítají?

Daňově neuznatelné náklady přičítáme proto, protože při výpočtu HV jsme je odečítali (tu 513), protože náklady se v HV odečítají. Tím že jsme tu 513 odečítali, tak nám HV vyšel menší, než je „představa“ finančáku. Finančák je „odečítat“ nechtěl. Takže musíme HV znovu o tuto částku navýšit (tj. přičteme částku 513 k HV). Vlastně abychom tu 513 „vyhodili“, tak ji musíme dodatečně přičíst, protože jinak je tam zamíchaná v nákladech se znaménkem mínus a snížila nám HV.

Proč se výnosy odečítají?

Podobně je to s výnosy, akorát s jiným znaménkem. Výnosy, které nechceme mít ve výpočtu daně tak odečítáme, protože v HV jsou započítané kladně. Tím, že je dodatečně odečteme, tak je „vyhodíme“.

Výsledek

Vlastně po těchto dvou korekcích 1. a 2. dostáváme:
4 000 (HV) + 1 000 (513) − 2 000 (665) = 3 000 Kč což je daňový základ.

Konkrétně podrobněji ty 4 000 Kč (HV) já mohu rozepsat jako V − N, tedy:
(8 000 + 2 000 − 5 000 − 1 000) + 1 000 − 2 000 = 8 000 − 5 000 = 3 000 Kč.

Při tomto rozpisu je vidět jak 1 000 Kč jde pryč a těch 2 000 Kč taky zmizí. Jsou tam jednou se znaménkem plus a podruhé mínus. Tím jsme těch 1 000 Kč (513) i těch 2 000 (665) „vyhodí“ a vyjde nám požadovaný základ daně ve výši 3 000 Kč. Ze základu daně se pak po případných dalších úpravách spočítá daň z příjmů.

Závěr

Prakticky v korekcích děláme přesný opak než jsme zvyklí. My jsme zvyklí mít výnosy kladně a náklady odčítat. Tak v těchto korekcích je to přesně naopak. Náklady přičítáme a výnosy odčítáme. Děláme to právě s takovými účty, který v daňovém základu „nemají co dělat“ ať už z jakéhokoli důvodu.

Dary

Dary (543) jsou další problematickou položkou při výpočtu daňového základu. V úpravách daňového základu se v promítají celkově na dvou místech:

  1. Dary se nejprve veškeré „vyhodí“, tím že se úplně celé přičtou k HV jako daňově neuznatelný náklad.
  2. Následně po odpočtu případné ztráty si spočítáte limit na dary a dodatečně v rámci odčitatelných položek odečtete pouze ty dary, které vyhovují danému účelu a splňují patřičné limity dané zákonem…

Soupis daňově neuznatelných nákladů

Zde je hlavní soupis daňově neuznatelných nákladů příp. výnosů.