Náklady a výnosy = náhražka za účet VH běžného období
Náklady a výnosy bychom si mohli charakterizovat jako účty, které nám dohromady nahrazují pasivní účet hospodářského výsledku běžného období. My tento účet VH ale nemáme. Kdybychom ho měli, byl by to pasivní účet. VH je totiž zdroj majetku. Kdybychom se ptali, jak jsme k určitému majetku v aktivech přišli, tak by nám pasiva dala odpověď, že jsme si část majetku vydělali tím, že jsme dosáhli zisku. VH je tedy pasivum – zdroj krytí.
Účetnictví si zavedlo náklady a výnosy jako náhražku za VH běžného období. Kdybychom totiž měli pasivní účet VH běžného období, tak on by nám ve výsledku toho moc neřekl. Pouze bychom víceméně věděli, jaký máme celkový zisk nebo ztrátu. Už bychom nevěděli, na čem přesně proděláváme a na čem vyděláváme.
Abychom měli lepší přehled, na čem vyděláváme a na čem proděláváme, tak si účetnictví zavedlo extra účty nákladů a výnosů. Náklad znamená, že mi zisk (můj výdělek z podnikání) z nějakého důvodu klesá. Výnos říká, že mi zisk (výdělek z mého podnikání) roste. Náklad je pro mne „špatný“, výnos „dobrý“. Kdybychom měli pouze jeden účet nákladů a jeden účet výnosů, tak bychom si příliš nepomohli. Proto si účetnictví založilo mraky účtů nákladů a mraky účtů výnosů. Nákladům přiřadilo účtovou třídu 5. Výnosům přiřadilo účtovou třídu 6. Každý z těchto účtů ve svém názvu říká, kvůli čemu zisk klesá či roste.
Náklady a výnosy jsou v účetnictví členěny podle tzv. druhů, tj. čeho se týkají. Například máme účet 501 – Spotřeba materiálu. Když účtuji na tento účet, tak to znamená, že mi zisk klesá z důvodu, že jsem spotřebovala materiál. Například máme účet 602 – Tržby za služby. Když účtuji na tento účet, tak to znamená, že mi zisk roste z důvodu, že jsem prodala nějaké služby.
Na konci roku se náklady a výnosy porovnají. Jejich porovnáním V – N zjistíme VH. VH = V – N. Tento VH musíme následně dopsat do rozvahy mezi pasiva. VH, který jsme spočítali, by totiž byl jinak KS pasivního účtu VH běžného období. My tento účet nemáme, zavedli jsme si místo něho náklady a výnosy v podrobnějším členění, tak nám tam logicky chybí a musíme ho tam doplnit. Číslo účtu žádné konkrétní nemá, další rok pak číslo dostane a bude to regulérní pasivum 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení. Jedna paní učitelka říkala přirovnání, že zisk je takový bezdomovec, který k 1. lednu dostane byt s číslem popisným 431.
N a V nemají žádný PS. Účtuje se na ně takzvaně přírůstkovým způsobem (pouze přírůstky, výjimečně úbytky). PS nemají z důvodu, že nahrazují VH běžného období a VH běžného období (tj. toho roku, ve kterém právě jsme) je k 1. lednu 0 Kč. N a V jdou z roku na rok „načisto“ – jsou k 1. lednu prázdné.
Náklady se účtují vždy na MD, stejně jako by se účtoval úbytek VH na MD (úbytek pasiv). Výnosy se účtují na D, stejně jako by se účtoval přírůstek VH na D (přírůstek pasiv). My se však od tohoto pohledu nakonec oprostíme a budeme vnímat N a V jako samostatnou kategorii účtů, tzv. účty výsledkové. Účtování nákladů na MD a výnosů na D budeme brát jako pravidlo. Jak už to u pravidel bývá, mívají své výjimky. Takže občas dojde v účetnictví k porušení tohoto pravidla. Pokud tomu tak je, měli bychom setsakramentsky vědět, co děláme… Více o pravidlech pro náklady a výnosy a pro aktiva a pasiva najdete v mém článku Rozvahové a výsledkové účty.
Náklady a výnosy = prodělávám a vydělávám
Pořád budeme mít v mysli to, že N a V mi dohromady dávají VH. Nicméně spolu budeme spíše více využívat trochu jiný pohled na N a V. Náklady nám budou vyjadřovat vstupy do podnikání a výnosy výstupy z podnikání. Lidově řečeno:
N = spotřeba. Náklad bude vše, co do podnikání „vrazím“ – odborně řečeno spotřebuji. Prakticky jde o vstupy do podnikání.
V = výkon. Výnos bude vše, co z podnikání „získám“ – odborně řečeno co vykonám, udělám, neboli výkony. Prakticky jde o výstupy z podnikání.
Náklad v účtovém rozvrhu poznáte bezpečně tak, že začíná 5. Jde o účtovou třídu 5.
Výnos v účtovém rozvrhu poznáte bezpečně tak, že začíná 6. Jde o účtovou třídu 6.
Příjmy a výdaje – peníze nejsou všechno
Pozor, náklad není výdaj a výnos není příjem!
Příjmy a výdaje jsou čistě pohyby peněz v pokladně či na bankovním účtu. Někdy, když zrovna něco platím (mám výdaj), tak mi může zároveň vzniknout náklad, ale taky nemusí. Někdy, když zrovna získám z něčeho peníze (mám příjem), tak mi může zároveň vzniknout výnos, ale taky nemusí.
Účetnictví nepočítá zisk jako rozdíl příjmů a výdajů. Takto „omezeně“ to dělá pouze daňová evidence. Jen daňová evidence si celkem hloupě myslí, že peníze jsou „pupkem světa“ a příjem peněz bere jako výdělek a úbytek peněz jako ztrátu výdělku. Účetnictví je chytřejší a ví, že peníze jsou pouze jedna z majetkových složek podniku. Nemáme jen peníze, ale máme i materiál, dlouhodobý majetek, pohledávky atd. Peníze jsou pouze jedna ze složek majetku a z pohledu účetnictví jsou prakticky rovnocenné například materiálu. Peníze jsou praktičtější, likvidnější – můžeme je lehce přeměnit na něco jiného, ale to účetnictví „nezajímá“. Peníze jako materiál… Asi by nebylo úplně správné, kdyby třeba někdo zisk stanovoval podle toho, zda mi materiál přibyde či ubyde a nic jiného ho nezajímalo. Z hlediska účetnictví není rozdíl mezi materiálem a penězi – obojí je přece majetek… Proč bych zrovna měla sledovat peníze, mně se líbí víc materiál :) Asi mi dáte za pravdu, že by to nebylo to nejchytřejší řešení stanovit zisk podle pohybů materiálu. Stejně tak není příliš vhodné stanovit zisk podle pohybů peněz v pokladně. Daňová evidence to takto dělá pouze kvůli zjednodušení, protože svět se točí kolem peněz.
Účetnictví je proto „oproštěno“ od zaslepení penězi. Účetnictví vnímá peníze pouze jako jednu z majetkových složek. Účetnictví je na rozdíl od daňové evidence „chytřejší“ a vnímá majetek jako celek.
Při účtování nákladů a výnosů již nejde o typické rozvahové změny
Když zbohatnu, tak je to pro mne výnos. Je to pro mne dobré, roste mi zisk. Výnosy souvisí s přírůstkem aktiv A+.
Když zchudnu, nebo se zadlužím, je to pro mne obvykle náklad. Je to pro mne špatné, klesá mi zisk. Náklady souvisí s úbytkem aktiv A− nebo s přírůstkem pasiv P+. Pozn. přírůstek dluhu nemusí vždy pro mne znamenat náklad, podobně každé zchudnutí také pro mne nemusí znamenat náklad. Ale v těchto případech se náklady typicky mohou, ale nemusí, objevit.
Aby se dané účetní případy týkaly nákladů a výnosů, tak se nejedná zároveň o typickou učebnicovou rozvahovou změnu. Protože i u rozvahových změn jsme také měli případy, kdy se nám vyskytovalo A+, A− či P+. Abychom účtovali na náklady, tak nejde o případy čistě v rozvaze:
- A+, P+
- A−, P−
- A+, A−
- P+, P−
Jde vlastně o nové případy:
- A+, V (prakticky jde sice o rozvahovou změnu A+, P+, protože V lze vnímat jako přírůstek VH, tedy P+, ale my se k tomu takto nechováme).
- A−, N (prakticky jde sice o rozvahovou změnu A−, P−, protože N lze vnímat jako úbytek VH, tedy P−, ale my se k tomu takto nechováme).
- P+, N (prakticky jde sice o rozvahovou změnu P+, P−, protože N lze vnímat jako úbytek VH, tedy P−, ale my se k tomu takto nechováme).
N a V však vnímáme ako samostatnou kategorii účtů (nikoli pasiva)… Náklady a výnosy jsou výsledkové účty a nikoli rozvahové účty. Z aktiv a pasiv se bude sestavovat na konci roku rozvaha, a z nákladů a výnosů výsledovka. Z výsledovky se vypočítá VH a ten se doplní do rozvahy do pasiv.
Typické rozvahové změny zde rozvádět nechci. Bylo by to na samostatný článek a máte je popsány v učebnici. Jen zde připomenu, že typické rozvahové změny vyvolávaly vždy dvě změny v rozvahových položkách. Ani jste nevydělali, ani neprodělali. Tyto dvě položky jste v rozvaze velice snadno našli.
Například když jste zaplatili dodavatelům, tak Vám peníze ubyly a na druhou stranu vám klesl dluh vůči dodavateli. Nebo jste za hotové nakoupili materiál, tak Vám peníze ubyly, ale na druhou stranu vám přibyl materiál. Já bych lidově řekla, bylo to vždy „něco za něco“. Sice vám klesl dluh, ale na druhou stranu máte menší závazky. Sice Vám ubyly peníze, ale na druhou stranu máte materiál… Nevydělali jsme, ani jsme nic neprodělali.
Pro účtování na nákladů a výnosů je typické, že se vám v rozvaze podaří najít pouze jednu rozvahovou položku. Není to už „něco za něco“. Život přeci takto nefunguje, že vždy hned máte nějakou protihodnotu.
Například, jdete k právníkovi (nebo ke mně na doučování) a zaplatíte mu za poradenství. Asi Vás napadne, že vám peníze z pokladny ubydou, ale co dál… Jste moudřejší a chytřejší (to jste získali), ale to si do rozvahy nedáte… Kdybyste hodně dlouho hledali v rozvaze, tak byste možná nakonec našli v pasivech VH. Možná by Vás napadlo, že když jste zaplatili tomu právníkovi, tak Vám klesl váš výdělek z podnikání. Klesá Vám kvůli tomu zisk. My ale, místo toho abychom účtovali na VH (tento účet pro běžný rok nemáme), tak budeme účtovat na náklad, který nám právě úbytek zisku symbolizuje.
Nebo naopak vy jste byli ti chytří a někomu jste poradili a dostali jste za to zaplaceno. Asi by vás napadlo, že vám peníze v pokladně přibyly, ale co dál… O nic jste přímo nepřišli. Možná o čas, ale ten si do rozvahy opět nedáte (leda jako mzdu, ale to zatím pomineme). Kdyby jste se ptali, kde se ty peníze vzali, možná byste si odpověděli, že jste si je přeci vydělali. Přesně tak, zdrojem peněz je Váš výdělek – VH . Pasiva vám říkají, jak jste k majetku přišli. Vy jste si peníze vydělali, tedy zisk (zdroj majetku) vám roste. VH se zvýšil. My ale, místo toho abychom účtovali na VH (tento účet pro běžný rok nemáme), tak budeme účtovat na výnos, který nám přírůstek zisku symbolizuje.
Pozor, ne každý přírůstek majetku je pro mne výnos. Například, když si půjčím peníze v bance, tak jsem sice zbohatla na penězích, ale na druhou stranu ty peníze dlužím bance. Nevydělala jsem si je, proto žádný výnos. Také není důvod se radovat. Zdrojem těchto peněz totiž není můj zisk, ale dluh vůči bance. Ten dluh vůči bance mi veškerou radost z peněz kazí. Jde čistě o rozvahovou změnu, A+ (peníze) a P+ (úvěry).
Já bych dodala, aby to byl výnos, tak musí jít opravdu o „čistý“ přírůstek majetku. Opravdu na tom musím být lépe, než jsem byla. Neboli nejde o typickou rozvahovou změnu.
A naopak, aby to byl náklad, tak musí jít o „čistý“ úbytek majetku či přírůstek dluhu. Opravdu jsem na tom celkově hůře, než jsem byla. Něco jsem do podnikání dala, vrazila (spotřebovala) a zatím žádná protihodnota na oplátku. Zatím „nic za to“. Ani jsem tím nesplatila dluhy… Neboli nejde o typickou rozvahovou změnu.
Typická rozvahová změna je totiž vždy „něco za něco“ a navíc přesně v té samé částce.
Trochu jste získali představu, zatím možná trochu zmatenou a mlhavou, o čem náklady a výnosy asi jsou. Pokud všemu ještě nerozumíte, nevadí, zbytek byste měli pochopit ve škole v příkladech.
Teď se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu pohledu, který se studenty nejvíce používám.
Náklady a výnosy = vstupy a výstupy
Náklad = prodělávám
Výnos = vydělávám
a víme, že nejde o pohyby peněz, tj. nejde o příjmy a výdaje!
Nyní se zaměřím na pohled mého schématu. Jde spíše o pohled podnikové ekonomiky. Představte si, že něco děláte. To, co děláte, označme jako výrobu. Výroba je určitý proces, který trvá určitý čas. Účetnictví o této výrobě prakticky neúčtuje. Účetnictví abstrahuje a vše si roztrhneme na vstupy, výrobu a výstupy. Do výroby něco dám, vrazím – to jsou ty vstupy a budou to zároveň náklady. Z výroby mi pak časem něco úplně jiného vypadne – to budou výstupy a budou to zároveň výnosy. Vše, co do podnikání (výroby) vrazím, budou náklady. Vše, co z podnikání (výroby) získám, budou výnosy.
Mezi typické vstupy do výroby (procesu) například patří:
- materiál,
- elektřina,
- práce,
- odpisy,
- služby.
Mezi typické výstupy z výroby (procesu) například patří:
- služba,
- výrobek (resp. prodej výrobku).
My si tady představíme, že něco vyrábíme. Ale nemusíme jen vyrábět, můžeme i prodávat zboží, poskytovat služby. Pak by tím procesem nebyla výroba, ale prodej zboží, poskytování služeb apod.
Bohužel tady neplatí, že by nám ubyl materiál a hned v ten samý okamžik a ve stejné ceně nám přibyl výrobek. My sice víme, že časem z materiálu třeba výrobek bude, ale máme zde problém jednak s časem a jednak s cenou. Nemůžeme si dovolit jeden měsíc zaúčtovat, že nám materiál ubyl, a pak půl roku čekat, až z něho bude výrobek a za půl roku zaúčtovat, že nám výrobek přibyl. To by sice šlo vyřešit přes nějaké meziúčty, ale dále máme problém v ceně. Hodnota výrobku určitě nebude rovna pouze ceně materiálu. Na výrobu výrobku se totiž spotřebovaly nějaké mzdy, opotřebily se nám kvůli tomu stroje atd. Těch vstupů bylo mraky. Výrobek proto bude podstatně dražší, než je materiál. Navíc těch vstupů je moc, nemůžu si říct, že mi ubylo to a to a to, a že za to mám výrobek…
Proto toto účetnictví řeší pomocí nákladů a výnosů. Vše co mi do výroby „zmizí“ bude náklad. Vše co z výroby „vytáhnu“, bude na oplátku výnos (případně ponížení nákladů, které se stejný dopad na VH jako účtování výnosů).
Výrobu si můžete klidně představit jako takový kouzelnický klobouk, do kterého něco naháži, zatřesu s ním, a něco úplně jiného z něho vytáhnu. Vše, co jsem tam naházela, bude náklad a vše, co vytáhnu, bude výnos. Když se mi podaří získat více, než jsem do toho dala, tak právě tímto rozdílem mi vznikne zisk (zbohatla jsem). To je princip výdělku. Získáte více, než jste do toho dali. Proto V − N = VH. Levně nakoupím draze prodám… Rozdíl je zisk.
Do nákladů se dostávají věci až v okamžiku spotřeby.
Dokud nakoupím materiál za hotové, tak to zatím není náklad. Byl to pouze výdaj (úbytek peněz), ale náklad nikoli. Já jsem totiž ani nevydělala ani neprodělala. Měla jsem peníze, potřebovala jsem materiál. Tak jsem peníze vyměnila za materiál. Peníze mi ubyly, materiál přibyl. Zatím žádný náklad. Majetkově jsem na tom pořád stejně. Až ten materiál vezmu a dám do výroby (do spotřeby), tak teprve v tomto okamžiku budu účtovat náklad. Měla jsem materiál, už ho nemám. Materiál mi ubyl a zatím „nic z něho“ není. Časem z něho budou výrobky, ale to si musím ještě počkat. Teď jsem zchudla, jsem na tom evidentně hůř, proto náklad. Náklad mi vyjadřuje spotřebu. Účet se bude jmenovat 501 – Spotřeba materiálu. Já sice vím, že materiál úplně nezmizel, že je tam někde rozšrotovaný ve výrobě, ale účto zjednodušuje a chová se k němu víceméně jako že je fuč. Účet 501 – Spotřeba materiálu mi říká, že kvůli tomu, že jsem spotřebovala nějaký materiál, tak mi klesá můj zisk (výdělek z podnikání).
Podobně je to například s prací zaměstnanců. Asi se shodneme, že zaměstnanci vás něco stojí, nic „dobrého“ pro firmu. Časem jim budete muset zaplatit a kvůli tomu přijdete o majetek (peníze). Práce zaměstnanců se bude promítat do nákladů firmy. Podstatné je, že do nákladů se tato práce dostane opět v okamžiku spotřeby. Mohlo by se o té práci účtovat každý den, ale to se nedělá. Mzdy se počítají 1× za měsíc. Ale jakmile víte částku podle ZVL (zúčtovací a výplatní listiny), tak hned budete účtovat náklad. Pro náklady je totiž důležitý okamžik spotřeby, nikoli platby. Proto v okamžiku účtování mezd budete účtovat závazek vůči zaměstnanci a hned náklad. Práce je už spotřebovaná. Až pracovníkovi mzdu vyplatíte, tak už náklad účtovat nebudete. V nákladech už to dávno proúčtováno máte. Pak už budete účtovat pouze úbytek peněz z pokladny a úbytek závazku vůči zaměstnanci. Zde náklady souvisely s přírůstkem pasiv P+. Přírůstek dluhů také nic dobrého pro vás.
Podobně je to s fakturou za nějaké služby, třeba telefonní hovory. Hned jak dostanete fakturu (tj. znáte částku), budete účtovat náklad. Ty telefonní hovory totiž už jsou dávno provolané, spotřebované. Proto budete účtovat např. 518 – Ostatní služby a závazky vůči dodavatelům. Až dodavatelům zaplatíte, tak už to náklad nebude, v nákladech to dávno máte. Půjde pouze o typickou rozvahovou změnu – peníze mi ubydou a klesnou mi dluhy vůči dodavateli.
Jiná situace nastane, když dodavateli za služby zaplatíte na místě (třeba právníkovi za poradenství). Sice také platíte svému dodavateli, ale nedělal se na platbu tzv. předpis (faktura). Vy se s ním na místě vyrovnáte, takže o žádném dluhu vůči němu neúčtujete. Účet dodavatelů přeskočíte a účtujete rovnou úbytek peněz z pokladny a ihned náklad. Tady nám vznikl náklad a výdaj zároveň. Vlastně šlo o to, že jak spotřeba (náklad) tak i úhrada (výdaj) proběhla ve stejný okamžik.
Takže si všímáme. Pro náklady je důležitý okamžik spotřeby (kdy to tam do té výroby vrazím). Náklady souvisí buď s úbytkem aktiv, nebo s přírůstkem pasiv. Ani jedno není pro nás dobré. Přírůstek pasiv nakonec (pokud budeme solidní a zaplatíme) povede ve výsledku také k úbytku aktiv (majetku). Takže v obou případech ve finále přicházíme o majetek.
Když si od dodavatelů koupím něco „hmatatelného“ (materiál, zboží, DHM, DNM), tak to náklad v okamžiku koupě není. Dlužím, ale mám na oplátku materiál apod… Do nákladů se mi tento majetek nakonec dostane, ale až ho spotřebuji (materiál dám do výroby, zboží prodám, DHM ve formě odpisů…) Když si ale od dodavatelů koupím něco, co je už „fuč“ (elektřina, služby), tak hned jak dostanu fakturu, tak účtuji náklad, protože už ta elektřina, služby jsou spotřebované, už jsem to přeci do podnikání „vrazila“, už to tam vstoupilo.
Stejně jako pro náklady byl důležitý okamžik vstupu (spotřeby), tak pro výnosy (příp. snížení nákladů) bude důležitý okamžik výstupu (výkonu).
Stejně jako byl náklad všechno, co mi ve výrobě zmizlo, tak výnosem (příp. u výrobků snížením nákladů) bude vše, co mi z výroby vypadne. Píši též případné snížení nákladů, protože nyní takto účtujeme vyrobení výrobků na sklad. A typicky mi z výroby vyleze buď výrobek, nebo služba. Budu účtovat výnos (u služby), protože se raduji, že konečně něco mám (peníze nebo pohledávku). U výrobků se místo výnosů účtuje nyní snížení nákladů, protože se jakoby stornují (poníží) náklady, které byly na výrobky vynaložené. U účtování přírůstku výrobků je zde porušeno pravidlo, že náklady se účtují vždy na MD. Účtování nákladu na D zde znamená snížení nákladů. Snížení nákladů má stejný dopad na VH jako navýšení výnosů. Je to jen otázka pohledu. Dříve se vyrobení výrobků účtovalo na výnosovou stranu účtu, dnes již neexistujícího účtu, 613, nyní se účtuje na stranu D nákladového účtu 583. Jen se změnil název účtu a pohled na účet (z výnosového se stal nákladový). Spíš se v tom udělal větší zmatek, ale účtování se tak přizpůsobilo více západnímu pohledu účetnictví.
Výnosy jsou už trochu jednodušší, ty souvisí pouze s přírůstkem aktiv. Zdůrazňuji aktiv, to nemusí být vždy peníze. Nejčastěji výnosy souvisí s tzv. tržbou. Tržba vznikne, když prodám.
Například prodáme služby. Prodat můžeme buď na fakturu (ještě nám nezaplatili), nebo za hotové.
Když prodáme služby na fakturu. Vystavíme FAV (fakturu vystavenou). Hned, jak vystavíme fakturu, tak budeme účtovat výnos. Peníze ještě nemáme, ale to pro účetnictví není podstatné. Nám totiž přibyla pohledávka vůči odběrateli, což je aktivum. Zbohatli jsme na pohledávce. Již teď jsme na to lépe, protože máme právo po někom chtít peníze. Vydělali jsme. Hned jak prodáme, účtujeme výnos. Výnosový účet 602 – Tržby za služby mi například říká, že mi roste zisk z důvodu, že jsem prodala nějaké služby. Až mi odběratel zaplatí, tak už to výnos pro mne nebude, ve výnosech to již přeci zaúčtované mám. Úhrada bude již typická rozvahová změna, ubyte mi pohledávka a přibydou peníze. Průšvih by nastal, kdyby mi odběratel nezaplatil, ale to je jiná věc, budeme optimisté :).
Když se mi podaří prodat za hotové, tak na účet odběratelé účtovat nebudu, protože neeviduji žádnou pohledávku vůči odběratelům. Sice jsem prodala například službu odběratelům, ale ti mi hned zaplatili, takže je přeskočím. Budu účtovat rovnou přírůstek peněz a výnos. Okamžik prodeje byl tady stejný jako okamžik přijetí peněz, proto mi vznikl výnos a příjem zároveň.
Ještě se znova vrátím k výrobkům. Né vždy však výnosy souvisí přímo s prodejem. Stačí, aby mi z výroby „vypadl“ výrobek. Vše, co jsem na výrobu výrobku vynaložila, byl pro mne náklad. Proto, když na oplátku získám konečně výrobek, bude to pro mne jakoby výnos, ale nyní účtováno jako ponížení nákladů na nákladový účet 583 na D. Konečně něco mám, konečně mám výrobek. Zbohatla jsem na výrobku, resp. mohu si dovolit vyrušit v adekvátní výši vynaložené náklady. Přibyla mi aktiva a jsou čistě moje :), proto „výnos“ (resp. nyní účtováno jako ponížení nákladů). Toto ponížení nákladů na D účtujeme přes účet 583 – Změna stavu výrobků. Názvem se zatím příliš netrapte. Účtování výrobků je trochu složitější, tak se probírá až jako poslední kapitola v základech účetnictví.
Podstatné je si uvědomit, že výnosy nejsou peníze, že jsou to výstupy z podnikání, a že mi značí, že jsem na to lépe, než jsem byla, že jsem něco získala. Získala jsem majetek, a to například ve formě pohledávky, peněz či výrobků.
Časem výrobky prodáte. Až je prodáte, tak budete účtovat výnos (tržbu) z prodeje výrobků. S prodejem výrobků souvisí jejich vyskladnění, tak se v souvislosti s tím účtujeme 583 na MD, jako kdybychom „obrečeli“, že jsme měli výrobky v této kalkulované ceně a nyní jsme o ně vlivem prodeje přišli. Vyskladnění čehokoli obvykle bývá náklad (obrečíte, že jste to měli a už to nemáte). Naopak to, co jste získali, tak máte jako tržbu ve výnosech na účtu 601 v prodejní ceně. Zde účetnictví volí trochu netradiční postup, takže je třeba si pamatovat, že u výrobků je výjimka z pravidla a účtování výrobků na sklad a jejich vyskladění probíhá přes účet 583 (buď na MD u vyskladnění, či na D u naskladnění). Když jste výrobek vyrobili, byl to úbytek nákladů na 583 na D, když výrobek prodáte, účtuje se náklad na 583 na MD. S tím si ale zatím hlavu nelamte. O tom se dozvíte více později, nebo si to jen prostě zapamatujete jako výjimku… Prostě výrobky účtujeme přes příslušnou změnu stavu. Má to svou logiku, ale pro začínající studenty je těžko pochopitelná. Účetnictví se zde chová jako kdyby přehazovalo brambory, když výrobek vzniká, tak to dá všechny různé vstupy na výrobek do nákladů, jakmile už něco (výrobek) má, tak ty náklady takto nepřímo zruší a řekne, že má výrobek. Pak když o výrobek přijde v důsledku prodeje, tak ho znova dá do nákladů a jako protiváhu zaúčtuje vzniklou tržbu do výnosů. Prostě to tak postupně probublává účetnictvím v různých cenách a okamžicích. Více k výrobkům najdete v mém článku: Zásoby vlastní výroby.
Hospodářský výsledek
Rozdílem výnosů a nákladů získáváme hospodářský výsledek. Je vhodné si vžít vzoreček:
VH = V − N.
Když vyjde kladné číslo, jde o zisk (V > N).
Když vyjde záporné číslo, jde o ztrátu (V < N).
VH se následně dopisuje do rozvahy do pasiv. VH vnímejte pouze jako informaci, kolik jsme za daný rok vydělali, o kolik jsme na tom lépe než před rokem. Vy si ho nemůžete „vzít do ruky“. Zisk znamená, že jsme něco vydělali a za to jsme si něco nakoupili. To, co jsme si pořídili je v aktivech. Máme baráky, auta, počítače, materiál, peníze atd. Část tohoto majetku jsme získali tou formou, že jsme dobře hospodařili, že jsme si ho vydělali podnikáním (zjednodušeně: levněji nakoupili, dráž prodali). Kolik majetku jsme získali tím, že jsme si ho vydělali, tak přesně to nám říká VH v pasivech. VH v pasivech vám jen říká, že zdrojem majetku byl zisk. Nic víc, nic míň. Zisk nejsou peníze! Můžete vydělat miliony, ale přitom mít v pokladně či na bankovním účtě pár tisíc… Kdybyste si zisk chtěli mermomocí zhmotnit, tak byste si museli vlézt do aktiv a představit si třeba „půlku auta, čtvrtku budovy, část materiálu na skladě, něco v pokladně…“. To je „ten váš zisk“. Prostě to nejde. VH je pasivum. Pasiva jsou abstraktní. VH v pasivech nám pouze říká, kolik jsme vydělali. A to co jsme vydělali má někde i odraz v aktivech, protože pasiva se rovnají aktivům.